Maminka píše pohádku

Líbí se ti soutěž? Dej

Zaslat pohádku Pohádková soutěž
Vyhraj a vydáme tvou pohádku knižně!

Jak se v rybníce Šeberáku konaly vodnické křtiny

Líbí se ti pohádka?

Nakreslil(a) Valentýna Pichová

napsal(a) Simona Nyklová pro všechny

Toho rána vodník Brekula chodil po hrázi nervózně sem a tam. Ani dlouhé zabafání z fajfky ho neuklidnilo. A aby ne. Vždyť se v rybníku očekávala velká událost. Paní Brekulové se měl totiž narodit malý vodníček nebo slečna vodnice.  Ale Brekulovi to už přišlo jako věčnost. Vůbec se nemohl dočkat. Strašně se těšil a zároveň bál, aby bylo všechno v pořádku. Zdálo se mu, že už rybník obešel dokola snad stokrát a pořád děťátko nebylo na světě. Každou chvilku vykoukl na hladinu kapr Šupinka. „Ještě nic, ještě nic,“ oznámil a zase zmizel pod hladinu. Měl totiž velkou zodpovědnost a hlavně to byla pro něj velká čest. Ohlášení narození vodnického potomka byla odedávna úloha toho nejstaršího a nejzkušenějšího kapra. Ono to nebylo jen tak. Co kdyby se to popletlo a po vodě se pustila špatná informace. To by byla teprve mela. Ona totiž vodní pošta je nejrychlejší na světě a putuje z rybníka do potoka, z potoka do řeky, z řeky do moře a z moře do oceánu. To by pošťáci delfíni hodně hubovali Šupinkovi, kdyby museli přeplavat celý oceán znovu, aby zprávu opravili. A tak byl Šupinka ještě možná nervóznější než Brekula. On to totiž měl do světa vyhlásit kapr Rudolf, ale toho bohužel minulý týden ulovit rybář Matěj z nedaleké vesnice. Šupinka byl trochu zmatkař a tak se téhle funkce chtěl vzdát, ale tradice jsou tradice a tak mu nic jiného nezbylo. I v krejčí dílně u raků byli jako na trní. Nevěděli, jestli mají střihnout na zelený fráček, nebo na červené šatičky. Jen asi lesní víly byly připravené. Už dávno měly zelené i červené pentličky několikrát v ranní rose vypravené, v slunečních paprscích osušené a v konvalinkách vyvoněné. „Už aby to vodnické mimino bylo na světě a byl tady zase klid,“ bručel si pod fousy starý sumec. On měl tak trochu pravdu. V rybníce se totiž stále smejčilo, žabí orchestr dokola nacvičoval ukolébavky a štičí oddíl trénoval slavnostní tance. No, byl to mumraj, ale to je vždy, když se má narodit miminko.

Brekula už měl skoro suché šosy, jak nemohl zpátky do rybníka, když se na hladině objevil kapr Šupinka. „Je to kluk. Je to kluk!“ volal tak hlasitě, až to museli slyšet i ve vzdáleném rybníku Hejtmanu. „Kluk! Tak je to tedy kluk,“ radoval se Brekula. „Mám syna! Mám syna!“dokola opakoval a poskakoval veselez nohy na nohu. Raci se hned dali do práce a začali stříhat zelené listy toho nejhezčího rákosí, aby z něho ušili první fráček pro vodnického kluka. Víly na cilindr navázaly zelené pentličky a pavoučci vpletli do košilky ten největší blatouch, aby kluk byl jako buk. Brekula už už chtěl vklouznout pod hladinu, aby přivítal svého prvního potomka a dal Brekulce tu nejsladší pusu, když se vynořil znovu kapr Šupinka a volal. „Je to holka, je to holka!“ V tu ráno nastal zmatek. „Tak je to kluk nebo holka. Ten Šupinka je ale popleta,“ stěžovala si parta potápek. Raci přestali stříhat na zelený fráček a ihned se pustili do červené sukničky z vlčích máků. Víly museli narychlo měnit pentličky a lekníny rozkvetly na růžovo, aby všichni věděli, že se narodila dceruška.

Jen Brekula byl trošku zklamanej. Už se těšil, že má pokračovatele rodu a teď je to holka. „Ta se vdá a popluje někam do cizích vod, a kdo převezme rodinné stavidlo?“ litoval se nahlas. I přesto natrhal tu největší kytici z blatouchů a potichoučku se ponořil, aby miminko nepolekal. Po špičkách došel k posteli, kde ležela Brekulka a dal jí tu největší pusu na čelo. „Děkuji ti za dcerušku, Brekulko moje milovaná. Pošeptal ji do ouška. „A za synáčka mi nepoděkuješ?!“ usmála se Brekulkatajemně.Brekula se zarazil a jen nevěřícně koukal na Brekulku. „Za synáčka? Tak to není holčička?“ divil se a nevěřícně kroutil hlavou. „Já tomu vůbec nerozumím. Kde je ten Šupinka,“ rozčiloval se. „Ten kapr plete páté přes deváté a já teď nevím, jestli mám syna nebo dceru.“„Máme syna i dcerušku. Jsou to dvojčátka,“ prozradila Brekulka to velké tajemství a pohladila hastrmánka po ruce tak něžně, až to u srdce zahřálo.„Dvojčátka? To je ale boží nadělení!“vyděsil se Brekula a rychle běžel k postýlce z vrbového proutí, kde leželaprávě narozená vodnická miminka. Každému udělal křížek na čele a dal jim po lžičce rybniční vody, aby svůj rybník milovali a chránili všechny, co v něm žijí. Tak se to totiž dělá od nepaměti a všichni hastrmani takto křtí své vodnické děti.  „Jste nejkrásnější na celém světě,“ rozplýval se nad postýlkou Brekula. Ty dva drobečkové ho dojaly tak moc, až mu slza ukápla to peřinek z vodní pěny. Stál by tam snad celý den, ale najednou ho popadla taková radost, že začal poskakovat po světnici tak hlasitě, až ho musel starý žabák okřiknout. „Tiše, nebo ty drobečky vzbudíš a Brekulka si také musí odpočinout.“ Brekula si dal prst před pusu, jako že rozumí a tiše vyplaval na břeh. A tam pak začalo to pořádné veselí. Žabí orchestr vyhrával na plné pecky, štiky tančily jak o život a všichni slavili a zpívali. Byli tuze šťastní, že vše dobře dopadlo a že teď bude v rybníce teprve veselo. Ani kuchařinky se nedali zahanbit. Napekly a navařily takových dobrot, až se stoly prohýbaly. Puškvorcové vdolečky, polévku z vodních řas, zadělávané blatouchy, zmrzlinuz leknínových lístků a vyhlášené sasankové koláčky. Starý hastrman z Mokrého potoka věnoval soudek puškvorcového vína a soudek blatouchové limonády. Tu totiž milují víly i Divoženky. A všichni připíjeli na zdraví malých vodníčků, mlsali a veselili se až do rán. Byly to křtiny, jak se patří a mluvilo se o nich ještě dlouho. A není se čemu divit. Vždyť to byli křtiny dvojnásobné.

A kapr Šupinka. Ten byl na sebe jaksepatří pyšnej. Nejenže to nepopletl, ale tenhle dvojčátkový příběh se tradoval z generace na generaci a Šupinka v něm byl za velkýho hrdinu. A doteďka každý kapr otvírá pusinku, aby vám vyprávěl tenhle příběh, akorát je slyšet jen pod vodou.

Líbí se ti pohádka?

Reakce na pohádku

Další pohádky

Jablko

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro maminky

Dech stromu - 1. díl

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro všechny...

princ Marek a jeho princezna

napsal(a) namět Bára Štěpánová pro všechny
× 
Kresba