Maminka píše pohádku

Líbí se ti soutěž? Dej

Zaslat pohádku Pohádková soutěž
Vyhraj a vydáme tvou pohádku knižně!

Příběhy jedné malé nouchy ...

Líbí se ti pohádka?

Nakreslil(a) B. + P. Jistebnický, 33 roků

napsal(a) Barbora Jistebnická pro Pro děti, které rádi naslouchají čteným pohádkám nejen od rodičů ( od 3let )

                                                                                     I.

                                                                                   

 

                                                                            UŽ JE TO TU

 

         

,, A zas a zas. . . . samé křáp a prásk ! Ozývalo se lesem, tam někde v mokřinách.  Další křáp, ani prásk už jen tiché a slabé : ,, mamíííí ,,  ! Odpověď žádná nepřišla.  Ani  teď .

 

Z  pozadí  rákosí  malého rybníčku,  poprvé  ve  svém  životě,  vyletěla ona. Velmi  zvídavá, poletovala  ze  strany  na stranu  ještě  si  nebyla tak jistá svými křidélky, která  ji nesla.  Ale už, právě teď,   mávla sem a mávla tam,  už se rozletěla z plných sil.

 

Proletěla nad rybníkem, křížem krážem prolétla rákosím a mířila nad louku nedaleko blízkého boru. Ano byla to malá moucha, která se právě vylíhla. Dvakrát malou loučku obletěla a zamířila zpět k rákosu. Cestou na zpět zahlédla pár mladých žabek skotačících na břehu rybníčka. Tu zas mezi rákosím poletující právě vylíhlé komáry a vodoměrky.

 

Unavena a vyčerpána nabitým dnem, uložila se do krabičky od sirek na okraji rybníčku a tak, jak se rychle naučila létat,  rychle i usnula. Dnes to byl pro malinkou mouchu velmi náročný den. Nad rybníčkem pomalinku zacházelo sluníčko a nad lesy začal vykukovat měsíc. Z rákosí se začalo ozývat pravidelné : ,,bzzzz, … bzzzz … bzzz!

                                                                                      II.

   

                                                                        PRUZKUMNÝ LET

 

 

První ranní paprsek pošimral malou mouchu na nožkách, poté i na křidélkách, až ji nakonec vytáhlo z domečku to příjemné hřejivé ranní slunko do nového dne.Nejdříve protáhla jedno křídlo, pak zas druhé a nakonec i všechny nožky. První pár nohou smočila jen zlehka do studeného rybníčku, přesně tak jako to dělali i ostatní, kteří v rákosí přespali. Uhladila si chloupky na bříšku, opět se ještě jednou protáhla a vzlétla.

 

Včera malá muška zahlédla ty krásně se blyštivé věci v okolí loučky,  tam mezi stromy. A dnes je ten den, kdy se poučí o okolním světě. Pozná spoustu jiných zajímavých přátel. Doletěla k malé mýtině, kde se zrovna scházeli nad blýskavými kousky, zvířátka nejen z lesa, ale i té malé mýtinky. Byl to tam samý brouček, beruška, ale i mravenci ze vzdáleného mraveniště. Také pár sojek z lesa a housenek z mechoví.

 

Naše malá muška se usadila nedaleko jednoho blýskavého kousku na malou větývku, která v noci spadla ze stromu stojících opodál. Sama byla překvapena co se začne dít. A najednou to přišlo : ,,Tichóóó…..Tichóóó! Zvolala sojka sedící přímo vedle té věci. Všichni naráz utichli. Jen pár malých housenek, ještě mladinkých, neustále štěbetali. Nikdo je však již neposlouchal a všichni upřeně a v tichu sledovali sojku.

 

Sojka se napřímila a pravila : ,,Dnes bude pro všechny dost, i pro ty pomalé co ještě nedorazili,, ! ,, Každému se kousek přidělí a zbytek se nechá pro noční zvěř,,. A jak pravila tak i udělala. Zobákem rozbalila tu blyštivou věc a náhle bylo slyšet jen samé : ,,Jéé,, a ,,Jůůů,,! To zvířátka spatřila co bylo zatím skryto. Starší už rozeznali okraje chleba, jiní zas plátek sýru či kousek okurky a měsíčků jablka.

 

Moucha slétla blíž, aby také ochutnala tu dobrotu nad kterou, si ostatní  tak pochutnávali a mlaskali. Sama dostala malí kousek sýra a drobet chleba. Posadila se vedle dvou housenek a páru mravenců. Popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla. Za malou chvilku ti menší byli již sytí, starší ještě dojídali a mladá sojka balila  tu blyštivou věc s potravou a ukryla ji pod kamenem obrostlým mechem.

 

Malá Moucha se představila dvou housenkám a ti ji pověděli, jak se dělí nález jídla již dlouhou dobu, ještě za dob co jejich rodiče hlídali malé neposedné mravenečky. Jedna z housenek se jmenovala Jana a druhá Bonifác. Byly to mladší sourozenci již starších motýlků létajících kolem lučního kvítí, tak pestře zbarvených, že je nebylo možné přehlédnout. Moucha nad jejich krásou jen koulela očima a obdivovala jejich lehký let. Sama by se jej ráda naučila.

 

Zrovna bylo slunce nejvýše, když se mladá sojka ošklivě zakuckala při vyprávění nočních letů v lese. Nedokázala sama zbavit se drobku co ji uvízl v krku a malá moucha nedbala nebezpečí, které by ji mohlo hrozit a střemhlav se vrhla sojce do útrob jejích úst, aby mladé sojce drobek z krku pomohla vyndat.

 

Všichni kolem byly překvapeni muším jednáním a s otevřenými ústy sledovaly jak to celé dopadne. Po dlouhé chvíli malá muška, ještě s menším drobkem jídla,  vylétla a padla na malý placatý kámen před sojkou ležící  v trávě. Sojka si odkašlala, polka pár hltů ranní rosy z listů trávy a řekla : ,, Jsem ráda že jsi mi pomohla. Nikdo nebyl tak statečný jako ty a tak ti budu vděčná dokud ti nebudu moci tento tvůj dobrý skutek oplatit. Jmenuji se Zuzka a žiji tady v lese již dlouhou dobu. A jak pak říkají tobě moje malá přítelkyně,,?? Ptala se sojka.

 

 Moucha jen stěží popadala dech a jen hlesla ,, moucha,,.  ,, Od teď, ti budeme říkat Moucha,, pravila sojka ještě chraplavým hlasem a ostatní začali tleskat a pokyvovat hlavou na známky souhlasu se Zuzčiným návrhem.

 

Malá moucha se po chvíli rozloučila s přísedícími zvířátky. Zamávala křídli na pozdrav Janě a Bonifácovy, prohnala se nad Zuzčinou hlavou a jelikož se už sluníčko chystalo na kutě i naše malá Moucha vyrazila k domovu. Ještě cestou zkusila pár ladných mávnutí křídel,  tak jako to dělali starší sourozenci Jany a Bonifáce a pak už byla tak unavená, že na kraji rybníčku opláchla své páry nohou, též  ústa od dobrého jídla z mýtiny.

 

Natáhla se do domečku, uložila svá křidélka a než se stačila přetočit, usnula tak tvrdě, že její spící bzukot se vznášel v nočním tichu nad rybníkem,  jako hudba, co občas vydávali mladé žabky schované v rákosí.

 III.

                                                           

                                                    

                                                JAK  POČASÍ  POTRÁPILO  NEJEN  MOUCHU

 

 

,,Hepčí… a hepčí……,, .  ,, Brrrrr a hepčí! Domeček se hroutí. Křidélka moknou. Co se to děje?,, Néé,  prší ! ,, zvolala moucha. To je ale ráno, pomyslela si. Jen tak  vyskočila z krabičky od sirek, právě když se hroutila vrchní stěna. Kolem padaly obrovské kapky vody, všude samé  ,,  prásk a bum ,, a taky ,, plesk a mlask,, to hlavně, když kapky dopadly na hladinu rybníka. Tu a tam se vynořila nějaká ta žabka z rákosí a mlaskla sebou do vody, aby unikla obřím kapkám, co jí pleskali o její hladkou hlavu.

 

Jen tak stála pod ulomeným rákosovým listem, když ji tak napadlo zaletět na čaj k housenkám Janě a Bonifácovy. Roztáhla křidélka mávla jednou a pak podruhé a odlepila nohy od země. Jaké to bylo zjištění, když padla k zemi jako ten obyčejný kámen. ,,Co to,, zvolala překvapeně. Tak znovu pomyslela si. Roztáhla, teď už úplně zmoklé křidélka, máchla jednou pak zas a zas. A nic. Křidélka nechtěla poslouchat. Že by zapomněla jak létat ? ,, To není možné ,,!! Křikla  Moucha.

 

Její rozčarovaný hlas zaslechla nedaleko se choulící beruška Bára. Seděla tiše, ani nedutala a křidélka i krovky měla pečlivě zastrčené  pod listím.  ,, Hlavně,  aby nenamokla,, opakovala Baruška.Tu zvolala ,,Hej, ty no hej!,, ,, Honem se schovej muško, takhle, by jsi už nevzlétla,,. Moucha se jen tak rozhlédla nikoho však neviděla a tak postával vedle stébla trávy a kapky ji padali jedna za druhou na hlavu i záda a rovnou jedna mezi křídla. A zase ten hlas : ,, maličká schovej se a křidélka v suchu drž, jinak už nevzlétneš,,!!

 

Tentokrát moucha zahlédla tu červenou věc plnou puntíku a poslechla jejího hlasu. Schoulila se pod houbu rostoucí  opodál a přidržovala křídla tak, aby se ani od země nenamočila ještě více, než byla.Barunka neváhala ani chvilku. Omotala se rákosovým listím a pod zohýbanou trávou, co zadržovala kapky deště se rychle, přitom opatrně,  přesouvala k malé mušce. Ta ji s velkým zaujetím sledovala a mezitím ji vedle sebe udělala místečko, aby byla také v suchu se svými křidélky i krovkami.

 

,,Jsem beruška a říkají mi Barča, a jak pak se jmenuješ ty?,, pravila svým jemným hláskem. Muška drkotala zoubky, ještě byla pořád mokrá od ranního deště. ,, Mě říkají moucha. Beruška si začala sundávat jednotlivé listí co měla na sobě omotané, letmo se usmála a vykoukla z pod houby do nebes. ,, Myslím, že za chvíli bude po dešti. Pak bude nejlepší rozložit Tvé křidélka na louce a nechat je sluníčkem pořádně vysušit.,,

 

Muška jen pokrčila rameny a koulela očima po blátivé cestičce podél rybníčka z jedné dopadající kapky na druhou.,, A proč ?,, optala se berušky. ,, Ty nic nevíš? Pokud si necháš takto zmáčet křidélka od deště, nebo při pádu do vody, jen tak nevzlétneš! ,, opáčila Baruška. ,,Aha a já měla za to, že jsem snad zapomněla létat. To by mě jen tak nenapadlo. Teď, už jsi to budu pamatovat. Létání v dešti prostě není možné. Děkuji Ti beruško,,.

 

Nyní, už sluníčko pálilo jak mohlo, aby tu spoušť po dešti brzy vysušilo. A tak se beruška Bára a malá Muška vyškrábali na loučku na kopci, kde obě roztáhli své křídla. Nechali si je krásně vyfoukávat od jemného vánku co vál a vyhřívat od sluníčka, které se činilo jak mohlo.

 

,,Bzz .. bzzzz.,, Malá Super muška, už pozdě odpoledne, protáhla svá křídla, tak jako to již dělala i Baruška, máchla jednou pak podruhé a už to šlo.  Vznesla se jen kousek a beruška ji následovala. Zprvu jen tak zlehka poletovali, pak pomalu přidávali, až se rozletěli z plných sil. Beruška i  Moucha se smáli a poletovali. I závod nad loukou si dali. Pokukovali po okolí, aby zjistili, jaké škody na domečkách ostatních zvířátek déšť natropil.

 

Tu spadlá stříška z trávy, tam zas hlína zavalila noru. Všude samé práce bylo a tak čas od času, hlavně tam kde bylo třeba, obě přiložili ruku k dílu. Odměnou byli samé dobroty, nebo jen pár úsměvů ale i nový luční přátelé a kamarádi.Nad večerem, když se už smrákalo a kolem Všichni již pomalu ulehali k spánku, znaveni tím předěláváním svých domečků, zamířili beruška a moucha k rybníčku. Ale na co zapomněla Super moucha byl její rozpadlí domeček.

 

 ,, Achich ach, kde já si křidélka natáhnu. Kde já se uložím.,, začala pomalu vzlykat.  ,,  Nic se neboj, spolu zalétneme do kalichu té fialové květinky, co tak krásně voní a nad ránem vydává jemnou zvonkohru. Uvidíš, že se ti bude líbit a spát budeš jak na měkoučkém polštáři,, řekla beruška, usmála se a ukázala na luční kvítí rostoucí na okraji lesní louky.

 

 

 

Obě dvě vzlétli směrem k lučním zvonkům. Namířili si to přímo do toho největšího kalichu, aby měli obě dost pohodlí, a zespod do něj nalétli. Moucha si libovala a její úsměv dával Barunce najevo, že je šťastná. Popřáli si dobrou noc a za mohutného zývání usnuli tak, jako medvěd zimním spánkem.

Líbí se ti pohádka?

Reakce na pohádku

Další pohádky

Dech stromu - 2. díl

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro všechny...

Jak se v rybníce Šeberáku…

napsal(a) Simona Nyklová pro všechny

Jablko

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro maminky
× 
Kresba