Maminka píše pohádku

Líbí se ti soutěž? Dej

Zaslat pohádku Pohádková soutěž
Vyhraj a vydáme tvou pohádku knižně!

Šuplíková pohádka

Líbí se ti pohádka?

Nakreslil(a) Anežka Horáková, 6 roků

napsal(a) Elvína pro nejmenší

Kdysi, kdesi v sekretáři mezi kuchařskými knihami plnými receptů žil malý šuplík. Byl plný, ale nebyly v něm recepty, schovávaly se v něm pohádky jedné starostlivé kuchařky. Jméno už bohužel neznáme, ale její pohádky ano… I tahle je z toho modrého, po stranách časem trochu omšelého šuplíku…

Kuchařka žila a vařila za dob našich pradědečků. Jídlo ji inspirovalo k pohádkám, psala mezi svíčkovou i zaděláváním buchet, mezi škrábáním brambor a mytím nádobí a vždy svoje dílko strčila do šuplíčku. Pohádky  byly krátké a kuchtička si je všechny pamatovala. Když večer děti ukládala ke spánku, povídala jim a povídala. A u těch pohádek, které poslouchaly bez jediného zavrtění, udělala puntík…

„A o mě nic?“ ozvalo se jednou v kuchyni. Kuchařce vypadl žufánek z ruky, až zazněl jako zvoneček o zem. „Kdo to tu mluví?“  otáčela se jako na obrtlíku, ale nikdo nikde.

„Tvůj pohádkový šuplík, jsem zavřený a naštvaný a nevím, co ještě… jsem přeplněný pohádkami a o mně žádná, musel jsem se už ozvat. Pořád tě pozoruji, jak píšeš, napsané do mě schováváš a o mně nic…“ Poposunul se dopředu a pak dozadu, aby hospodyňka věděla, odkud slova jdou.

„Ach…“ ozvala se udiveně kuchtička. „Ty žiješ?“

„Jasně, oživily mě tvoje pohádky. Pořád je čtu dokola a toužím být v nich…“ žadonil teď už skoro vystrčený šuplík.

„Ale vždyť už v jedné  jsi! Teď právě o tobě vyprávím, jak jsi mě pozdravil a já tě konečně uviděla a uslyšela… bez tebe by to přece nešlo, pohádky by byly rozházené, poletovaly by po kuchyni, a nikdy by se nedostaly  k uším a srdcím dalších dětí… protože až tady jednou nebudeme, teda spíše já… ty můžeš přežít staletí. Někdo pohádky najde a začne je vyprávět zase svým dětem, a tak pořád dokola, až si je zapamatujeme navždy,“ oddechla si kuchařka a promíchala krém na plotně…

„Ach, to jsem důležitý, mám vlastně v sobě poklad…“ řekl šuplík.

„Ano a hlavně fantazii, každý, kdo pohádky vnímá, vidí je svýma očima a slyší svýma ušima… Když tebe nebo pohádku někdo otevře ve své hlavě, vznikne příběh a nikdy není obyčejný jako třeba tenhle… Jsi prostě strážce fantazie, víš?“

„Teď už ano, byl jsem krátkozraký… tak honem piš, chci být naplněný až po okraj a číst a číst… třeba pak začnu i chodit,“  smál se šuplík a pohyboval šroubkem svého zavírání…

„Ty už přece chodíš sem a tam a tam a sem…“  řekla kuchařka.

“To máš pravdu, pohádkářko moje… a co teď píšeš?“  

„Teď nic, povídám si s tebou a mám ruce plné práce s pečením dortu na oslavu své dcerušky. Je jí dnes 6 let a až přijde ze školy, chci mít vše připravené. Až bude jíst dort, tak ji překvapím vyprávěním o tobě.“

 „O mě?“ 

„No jasně, jsi pohádka, jak se říká nedlouhá a nekrátká. Ale živá a plná voňavé vanilky, která se mi do tebe teď trochu rozsypala. Potřebovala jsem hrníček v polici nad tebou a brala jsem ho rukou od vanilky. Tak si přičichni a až tě vůně zmůže, zavři se na zámek, pěkně si odpočiň a zase zítra se moc těším na naše povídání…“

A tak se stalo, že se zaklapla  klička šuplíčku, pěkně nahoru, aby ani kousek pohádkového pokladu nevypadl, a šuplík zavřel oči…Byl unavený až hrůza, vždyť poprvé mluvil. A zatím ještě ani neví, co ho čeká, co všechno bude ještě vyprávět…

Líbí se ti pohádka?

Reakce na pohádku

Další pohádky

Jablko

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro maminky

kniha

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro všechny...

Příběhy jedné malé nouchy .…

napsal(a) Barbora Jistebnická pro Pro děti, které rádi naslouchají čteným pohádkám nejen od rodičů ( od 3let )
× 
Kresba