Maminka píše pohádku

Líbí se ti soutěž? Dej

Zaslat pohádku Pohádková soutěž
Vyhraj a vydáme tvou pohádku knižně!

Ponorka v kuchyni (ze Šuplíkových pohádek)

Líbí se ti pohádka?

Nakreslil(a) Sofinka Rambousková, 6 roků

napsal(a) Elvína pro nejmenší

Šuplík se rychle rozhlíží po kuchyni… Hledá pomoc od své pohádkové kamarádky, ale dnes ji viděl jen jednou a na okamžik u kachlových kamen s velkým hrncem. Již delší čas ho totiž obtěžuje šimrání ve spodní části posouvacích prkýnek. Už ho to začíná trošičku štvát. Co trošičku, víc než je zdrávo…

„Vylez!“ zakřičí šuplík dolů, do částí, která je ukryta jeho pohledu.

„ Nechci a nevylezu!“ ozve se pištící hlas dole pod ním…

„Vyrábím si ponorku a za pět minut vyrazím do boje s kuchyňskou pěnou ve dřezu na nádobí… Už mám armádu myšek, které jdou se mnou a jsou zapálené pro boj. Jejich výcvik zabral už půl hodinu mého drahocenného času, takže… nezdržuj! A nevrť se, ať nezničíš mé jemné zařízení… na fantasticky dokonalém stroji…“

Šuplík vykřikne překvapením…Poznal podle hlasu myšáka.

„Jejda, ty jsi ten Myšák, co tu po večerech sbírá drobečky a kterého naše kuchařka už měsíce honí?“

„ Ano, a nejsem sám, je nás celá armáda a nedáme se. Kuchařčiny mydlinky z dřezu a kyblíku ničí naše pachové cestičky, které tak pracně vyrábíme a které určují, kam můžeme my a kam si může dovolit chodit vaše Kuchta,“ pravil velmi škrobeně Myšák a pokračoval:

„K naší velké lítosti náš průzkumník Eda minulý týden  zjistil, odkud se ty hrozivé bublinky berou. Bohužel u toho přišel o život v pastičce s laskominou, tam vedle schůdku z pece. Ale poskytl nám svým odhalením prostor pro statistiku a logistiku, jelikož obyvatelka této kuchyně si myslela, že už mě má…. Ale přepočítala se…“

Šuplík udiveně kouká, ale Myšák pokračuje ….

„A nepřekážej mi v práci, kazíš strategii, kterou pracně vymýšlím… A trochu se vysuň, náš cíl je totiž kousek napravo od tvého otvírání… Právě teď stavím rampu. Dalším krokem je, že zpod tebe vystřelím svůj předokonalý stroj. S neohroženou armádou mých bojovníků může útok proti saponátu začít,“ zapózoval Myšák v postoji válečníka…

Ale šuplík neviděl, jak pózuje, pořád měl zakrytý výhled…

„A proti tomu jdeš bojovat?“ zeptal se. „Proti bublinkám?“ divil se stále a snažil se podivně zkroutit, aby uviděl, co se to pod ním děje.

„Moc to zlehčuješ, šuple…jsi neuctivé k naší armádě a k myšlence dokonalého boje…“ zdůraznil Myšák velkým trhnutím šuplíku.

Šuplík chtěl něco říci, ale jeho ústa uzavřela ještě větší rána. Zpod jeho útrob vystřelila malinkatá ponorka z hliníkových tácků pod svíčky. Byla zručně vytvarovaná, slepená dohromady voskem a svázaná knoty z rozebraných svíček… Šuplík byl v takovém šoku, že už se na žádné slovo ani nezmohl a jen pozoroval, jak ponorka, která doletěla k okraji dřezu, vrávorá a pomalinku se potápí do právě napuštěné voňavé vody. Myšákův stroj se ještě nedotkl týlem vodní hladiny, když šuplík zakřičel:

 „Je horkáááá, vařila se na kamnech… Viděl jsem to…“

Ale posádka ani kapitán už nic neslyšeli…Ponořili se do vody plné pěny a jak to u ponorek bývá, potopili se pod hladinu…

Když šuplík viděl tu hrůzu, začal se rychle vysouvat a zasouvat, aby si ho všimla kuchařka, která se vracela s hlávkou zelí ze sklepa.

„Pomoc!“ volal a moc rád by věděl, co se teď děje pod hladinou, kam zmizely všechny myšky z kuchyně…

A když se do podbublinkových vod podíváme, uvidíme, že v ponorce začalo být pěkné horko, selhaly chladící přístroje, posádka se potila a kapitán Myšák a jeho rozkazy, které platily na suchu, se pod vodní hladinou rozpouštěly v pouhý myší pískot.

Myšička, která obsluhovala periskop právě se vysouvající z ponorky nahoru nad hladinu, zachovala jako jediná klid, jelikož aspoň trochu viděla svět se spoustou pěny i okraj dřezu, na kterém by teď tak ráda byla. Podle rozkazu nepřestávala hlásit - bublinka na pravoboku, bublinka na levoboku, zamiřte děla vpřed. Jenže z toho, co viděla, i ona podlehla panice…

„Vidím je všude!“ zakřičela na kolegu radistu vedle sebe a ten už jen pískal SOS, SOS…Ve velkém horku se začaly knoty rozpouštět a ze stropních voskových svárů začala kapat voda… Myšky úplně ztratily hlavu, už nemyslely na nic jiného, než jak se dostanou z ponorky, která teď ležela na pravoboku na dně dřezu a čím dál víc nabírala vodu …

Kuchařka zaslechla hluk šuplíku a rozběhla se k němu. Jak chtěl šuplík svým zavíráním a otvíráním na sebe upozornit, pomačkal ve svých útrobách pohádky, některé už dokonce vykukovaly ven…

„Co tu provádíš?“ křikla na něj. Položila zelí na stůl a snažila se pohádky narovnat…

„Nic neurovnávej, děje se tu něco strašného, úplná hrůza!“ nemohl se vymáčknout šuplík. Kuchařka stála a udiveně koukala…

„Honem, musíš je zachránit, topí se ve dřezu… Utíkej!“ Kuchařka udělala krok a stála u jemně se hýbající bublinkové lázně.

„Cože? Kdo se kde topí?“ Vyzvídala kuchařka a už chtěla podvědomě potopit ruce do lázně.

„Ano přesně tam…“ volal už úplně vyděšený šuplík.

Zatím se v horké lázni myšky zoufale prokousávaly svojí ponorkou a doufaly, že se dostanou na hladinu včas… Myšák hrdina šlapal po jejich hlavičkách a chtěl být samozřejmě první pryč z té bláznivé lodě…

V tu chvíli kuk -  první hlavička pískající myšky se vynořila nad hladinu, ale pak už nepískala jen myš, ale i naše kuchařka, která nečekala, že by jí kdy myšky umívaly nádobí… Na hladinu už vykoukli a vyšplhali všichni vojáci šlapající vodu. A teď už bylo opravdu jedno, kdo je kapitán a kdo voják, všechny myšky vypadaly stejně… Mokré a v horké lázni i trochu uvařené.

Kuchařka, i když nic nechápala, začala myšky vyndávat sběračkou do obávaného kyblíku, prázdného a velmi vysokého …

„Šest myší?“ divila se. „Opravdu šest?“ počítala stále dokola a koukala na ně s ještě větším překvapením. Ale ve vodě se stále něco dělo… Zničená ponorka se na dně dřezu otočila a dostala se pomocí vzduchové bubliny na hladinu… Kuchařka ji s otevřenou pusou a celá vyděšená zvedla a prohlížela si poněkud podezřelý výtvor ze všech stran. Tedy to, co z něj zbylo… Spáry z vosku a rozehřátý trup se v rukách kuchařky dále rozpouštěly a z lodě zbyl spíš vrak …

Šuplík si oddychl a začal vše vysvětlovat, protože myšky se nezmohly ani na slovo… Vyděšeně po sobě pokukovaly a ty, kterým ještě zbylo trochu hrdinství, nepočítáme kapitána samo sebou, se mrkly po očku nahoru, co na to říká jejich zachránkyně…

Ale kuchařka pořád celá vykulená jen stála a poslouchala, jak šuplík švitoří a vše dopodrobna popisuje, a nemohla tomu uvěřit.  Nakonec se zeptala:

„I vy jste pohádkoví, i vy patříte do pohádek? To mám o vás psát?“ řekla kuchtička. „Vždyť mi všechno ozhryzáte! Útočíte na dřez v kuchyni! Málem jste mi rozbili můj milovaný šuplík!“ hudrovala na všechny strany a třepala přitom kyblíkem i s jeho myším nákladem…

Ale pak se lítostivě podívala na šest mrňátek a začala jednu  myšičku podruhé vytahovat ven a jemně je utírat do ručníku…Opatrně a téměř něžně je vrátila zpátky, do toho naštěstí velmi vysokého kyblíku, jak sama dobře věděla. Otočila se k šuplíku a významně se zeptala: „Tak co s nimi uděláme?“ Šuplík jen zavřel svoji zástrčku, a jelikož ho přepadla lítost, neodpověděl.

„Hm, zase je to na mně, viď šuplíčku,“ pravila už celkem spokojená a asi i trochu rozhodnutá kuchařka…. A udělala jednu věc, kterou nikdo nečekal. Přiklopila kyblík víkem… Myšky se ocitly už podruhé za tento den ve tmě a bez sebemenší možnosti útěku. Zpanikařily a začaly pištět, jako by jim šlo o život…

A možná také, že šlo! Mourovatá kočka Micka dávala všemožně najevo, jak ji ta záhada v kyblíku zajímá….

„Ale jdi!“ odsunula kuchařka kočku Micku stranou, „to pro tebe není, ty si chyť svoje, tohle je můj úlovek,“ a nakoukla pod víko. Myšky se k sobě choulily a jen kapitán Myšák se šplhal po hladkých zdech kyblíku, ale marně…

Šuplíkovi, který na to koukal, to bylo podezelé a radši se zeptal: „Ty někam jdeš, kuchtičko? A co s nimi uděláš?“

Kuchtička se otočila na svého dřevěného kamaráda a velmi potichu zašeptala: „Dám je do dřevníku, je tam teplo a mohou se schovat před Mícou…“ Ale velmi nahlas volala:

„Míco, pojď, pochutnáš si! Rozmyslela jsem si to… A jestli se ty myšky, nebo jejich kamarádi a příbuzní, ještě někdy vrátí do mé čisťounké nablýskané kuchyně, pořídíme ti, Micinko, kamaráda, velkého černého kocourka a už tady nebude jen šest myší, ale šest malých kocourků nebo kočiček v myším plyši… :-)

Líbí se ti pohádka?

Reakce na pohádku

Další pohádky

Dech stromu - 1. díl

napsal(a) Helena Dostálová pro děti

Dech stromu - 1. díl

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro všechny...

Dech stromu

napsal(a) Helena Dostálová pro Pro všechny...
× 
Kresba